Pokud se někdo z vás také zajímá o fotografování a speciálně o focení koncertů jako já, mám pro vás výborný tip! Profesionální fotograf ROMAN PIHAN napsal v rubrice "Skrz objektiv" seriál na pokračování věnovaný tomuto tématu.  
"Ing. ROMAN PIHAN vystudoval ČVUT, fakultu elektrotechnickou. Záhy však začal působit v reklamě, marketingu a zabýval se použitím fotografie při propagaci. Po nástupu digitální fotografie se stal jedním z propagátorů jejího využití v komerční i amatérské praxi. Jeho fotografie můžete vidět v řadě reklam, propagačních projektů, kalendářích atp. a jsou pravidelně zveřejňovány v různých časopisech. Přispívá fotografickými články do řady odborných časopisů a přednáší na konferencích."-IDIF (www.idif.cz)
Každopádně se dá jednoduše shrnout, že pan PIHAN je odborník na slovo vzatý a napsal i dvě populárně naučné knihy o fotografování a jak již bylo zmíněno výše, píše množství článků. Takže neváhejte a začtěte se do jeho zajímavého vyprávění. Jakmile bude na internetu  
Můžete navštívit i Romanovy stránky zde: http://www.fotoroman.cz/

Jeho seriál o fotografování koncertů zde:

http://www.fotografovani.cz/art/fo_svet/rom_koncert_1.html

http://www.fotografovani.cz/art/fo_svet/rom_konzert_2.html

http://www.fotografovani.cz/art/fo_svet/rom_konzert_3.html

A jaké jsou moje zkušenosti?

V březnu 2009 se mi ozval Petr, jeden ze čtenářů mého blogu a jakožto spíše nováček ve fotografování zrcadlovkou se mne zeptal na pár rad ohledně nastavení fotoaparátu a nějakých dalších věcí při focení koncertů. Vyměnili jsme si několik rychlých emailů a mně napadlo, že bych mohl své rady, které jsem mu předal, umístit i na svůj blog a naní také sem na mé stránky. Přemýšlel jsem jakým způsobem bych tento článeček pojal a myslím, že by nebylo špatné předat ho formou rozhovoru, tedy otázek, či námětů a odpovědí. Samozřejmě jsem nejdříve o nápadu k sepsání tohoto článku informoval Petra a dostal od něj svolení ho založit na našich emailech. Petře děkuju!
Takže můj pokus o tuto formu sepsanou je zde:

......Foťák, Canon 450d, mám od vánoc a už jsem něco zkoušel nejdřív jsem musel zjistit, že s objektivem s clonou 3.5 to nepůjde:), tak jsem koupil 1.8 50mm hlavně kvůli ceně a to se mi zdá slušné. Zkusil jsem něco fotit a na Photomusic na který si mě dovedl, ty mi uveřejnili galerii Maskaron tour, asi si jí viděl. A já bych se chtěl zeptat jestli bys mi nenapsal co si o tom myslíš, protože se s nikým kdo fotí natož muziku neznám a rád bych znal názor od někoho jako jsi ty.....

................každý fotograf by se měl snažit o co nejkvalitnější práci, ale vyžaduje to nějakou dobu praxe a hlavně fotit, fotit a fotit a snažit se poučit z chyb, zkusit přijít na to proč něco nevyšlo jak mělo a jak se tomu příště vyhnout. Podívej, k tomu Canonu ti mohu jen pogratulovat. Je to samozřejmě výbornej foťák v téhle cenové kategorii. Já mám Olympuse, protože je skvělej, ale zrovinka na focení akcí je lepší ten tvůj Canon, protože při koncertech používáme vyšší citlivost ISO a Canon šumí méně než Olympus. Důležité je mít světelné objektivy, já používám na koncerty takřka výhradně pevné sklo SIGMA 30 mm ( ekv. 60 mm u kinofilmu) se světelností 1,4. Takže k té tvé volbě, 50 mm pevné sklo 1,8 je výborná volba, nevím sice jak konkrétně tohle sklo kreslí, ale většinou ty pevný skla kreslej všechny výborně a hlavně nejsou moc drahý. I je to nakonec vidět na tvých fotkách, že kreslí dobře. Problém je ale v tom, že při plně otevřené cloně každý objektiv neukazuje to nejlepší co je v něm, ale to čert vem, je to trochu něco za něco, ale hlavně je důležité přesně ostřit, protože při nízkém clonovém čísle je na fotce extrémně nízká hloubka ostrosti a tak jde o to aby aspoň něco bylo na fotce ostré, pokud není, je celá fotka zkažená. Teď pomíjím samozřejmě záměrné rozostření, například pohybem. Proto je důležité skvělé,přesné ostření a pak hodně přebírat a pustit do oběhu jen skutečně to dobré, průměrné fotky prostě smazat. Proto je lepší fotit víc aby jsi měl z čeho vybírat. Z toho plyne koupit si několik karet a mít tak k dispozici velkou kapacitu, zásadně totiž doporučuji fotit do formátu RAW. Jinak jsem si všiml, že fotky máš dost exponované na stíny, tedy hodně světlé, asi dost často měříš expozici na koncertech zonálně, že? Zkus použít středové a nebo dokonce bodové měření expozice a exponuj na světla. Fotka tak bude sice o hodně tmavší, ale to u koncertních nevadí, naopak to více podpoří tu koncertní atmosféru. Nemusíš takto fotit všechny fotky, ale zkus to a uvidíš, třeba se ti to zalíbí. Jinak jsem si všiml, že používáš stejně tak jako spousty jiných fotografů čistě vodorovné řešení a to i v případě fotek na výšku. Já vím,je to hodně těžké porušit základní pravidlo, že by se nemělo nic kácet, jenomže abych ti řekl pravdu, od té doby co jsem si uvědomil, že tohle dogma je hrozně svazující a že správně dynamikou nabité snímky vzniknou když obraz trochu nakloníš, tak od té doby už jsem nikdy nefotil jako dřív, tohle mne strašně posunulo, je to nová dimenze vyjadřování, je vždy potřeba hledat takovéto nové dimenze aby jsi byl o kork vepředu.

S tou hloubkou ostrosti je to fakt dost na hraně, kvůli světelnosti, super, ale furt se mi zdá, že nemám nic ostré

Co se týče té hloubky ostrosti, tak ta nemá přirozeně s ostřením nic společného. Ta neostrost fotek bohužel je problémem snad všech co přešli z kompaktů na zrcadlovky, a prakticky vždy se s tím po několika měsících vypořádají. Proto každej kdo má čerstvou první zrcadlovku nadává, že z kompaktu mu lezly lepší fotky :))) Ostrost je především o správném ostření a taky o pokud možno co nejsprávněji zvolené expozici, tj. kombinace ISO, clony a času. Ta malá hloubka ostrosti se pak projeví na místech na které neostříš, zaostřovaná oblast by měla být ostrá ať máš hloubku ostrosti jakoukoliv. Já vím, někdy je to těžké když vychází extrémně dlouhé časy kvůli nízké hladině světla. Navíc ten šum, já jsem taky kolikrát fotil koncerty na ISO 1600, ale bohužel ten šum je hrozný a tak jsem si nakonec uvědomil, že přes ISO 400 raděj nepolezu a pokud ano, tak jen v krajní nouzi :)) No ty s tím Canonem si samozřejmě můžeš dovolit víc. Všechno je to o prachách, kdybych si mohl koupit co bych chtěl, tak mám na koncerty Canon 5D třeba :))))

S tim měřenim jsem to v této galerii http://coornelus.rajce.idnes.cz/Silver_Rocket_pro_Jachyma/ zkoušel středově a nevim- nevim, žádný velký rozdíl se mi tam nezdál.

Pokud jsi to měřění zkoušel středově a žádný velký rozdíl si nezaznamenal, tak je to hlavně tím, že světla nebyla bodová, ale spíš rozptýlená, jinými slovy nebyly tam velké rozdíly mezi nasvícenými oblastmi a nenasvícenými, to bývá na spoustě spíš menších koncertů.

S tou světlostí fotek to je pravda, když jsem se teď na to koukal je to takové světlé a s tim exponovánim.... prostě se vždy snažim ostřit na obličej.


No hele, ostření na obličej je samozřejmě správné, to ano, ale tady je důležité si uvědomit, že s měřením expozice nemá ostření nic společného. Pro lepší názornost uvedu příklad klasické situace: Vidím hudebníka kde nejsilnější světlo je na jeho kytaře, v režimu priority clony si změřím namáčknutím spouště expozici na té kytaře, změřenou hodnotu času si v hledáčku přečtu a přepnu do manuálního režimu, nastavím změřený čas a nyní se již mohu zaměřit na ostření na jeho obličej a čekám na vhodný moment. Takže takto se dá postupovat, samozřejmě nic není tak černobílé, nasvícení se mění, hudebník se hýbe, je potřeba improvizovat a leckdy velmi rychle, taky to chce odhad a intuici, tohle všechno získáš zkušenostma. Ale tohle byl klasický postup. Samozřejmě pokud na tenhle postup rezignuješ a já to dělám dost často, stane se například že obličej je exponovaný správně a jiné části fotky jsou přepálené. Je to někdy o kompromisu, já raděj přistoupím na tenhle kompromis v případech když je světlo mizerné a při expozici na něj by bylo vše ostatní zcela černé. Pokud je ale světlo dobré, je tento postup účinný. Navíc při bodovém měření expozice se zbavíš okolí hlavního motivu, které spíš ruší. Ono ti všechno okolo pěkně zčerná a máš tam jen ty nasvícený místa na hudebníkovi, působí to dost dobře. Někdy se podobného efektu dá dosáhnout i normálním zonálním měřením a to když jsi k objektu dostatečně blízko, protože pokud objekt vyplňuje celou fotku, týká se zonální měření vlastně jen jeho, ale při focení z odstupu je asi lepší fotit se středovým nebo bodovým měřením. I když pokud chceš zabrat z odstupu celou scénu pódia, takový celkový pohled, tak tam je zas lepší to měření zonální :)

Jak píšeš hodně fotit a průměrné fota mazat, tak by mě zajímalo, jestli mi dáš nahlídnout do kuchyně:), kolik toho tak za koncert vyhodíš?

To je fakt různé, na velkým festivalu nafotím kolem tisíce fotek i víc a pak se s tím babrám kdovíjak dlouho a vybírám ty opravdu dobré :)) Na normálním koncertě vyfotím od 200-500 fotek, jak kde samozřejmě, podle počtu kapel a podle světla. Když je světlo špatné, fotím míň. A taky podle toho jaký mám přístup k pódiu, když špatný, tak fotím minimálně nebo taky vůbec :)

Dost mě překvapilo, že vše dáváš do RAWu, to jsem při tom počtu fotek nečekal.

Co se týče RAWu, tak prakticky už minimálně dva roky fotím výhradně do něj a jpg nepoužívám, protože jakmile poznáš na vlastní kůži jeho výhody oproti jpg, je rozhodnutí jasné a neodvratné :)))
Jo a ještě jeden prima tip navíc, to je další věc, kterou jsem se od nikoho nenaučil a ani nikde nevyčetl, nýbrž jsem na to musel přijít sám. Když fotím fotky na výšku, tak si přepnu ostřící bod ze středového na pravý krajní. Proč? Protože hlava je většinou nahoře :)))


Jsem rád, že jsi mi to s tou expozicí vysvětlil. Já si myslel že je to takhle, ale zdálo se mi divné že by sis naměřil expozici a pak přepínal na manual a znova čekal na to samé světlo, ale jak vidim, tak to chce zkusit a jak řikáš fotit a vyhodnocovat proč je to blbě a tak.

No s tím naměřením expozice a přepnutím na manuál je to běžná věc a nepoužívá se to jen na koncertech, používá se to prakticky vždy při focení na manuál, protože těžko sebou nosíš kapesní expozimetr, taky proč když je v digitálních foťácích zabudovanej :) A odhadovat hodnoty pro manuální režim je holý nesmysl. Má to svůj i praktický význam, protože automatika selhává a právě dost často v těžkých světelných podmínkách.

S tim RAWem to musim zkusit, je pravda že se ho zatím bojim:))

RAWu se neboj, jen je potřeba na něj mít kvalitní RAWový editor, já si zakoupil Capture One 4, je to americkej soft, používají ho profíci a lezou z něj údajně nejlepší výsledky.

No a to je vše. Na závěr jako bonus přihodím ještě několik rad.


1) Snažte se fotit ze všech možných i nemožných úhlů :) Třeba dobrým tipem je focení hudebníků zezadu zpoza scény. Ne vždy je to možné, ale pokud to možné je, využijte této možnosti a nějaký ten snímek z této pozice udělejte. Pro diváka je pak takovýto pohled atraktivní, protože většina běžných fans se dozadu prostě nedostane. S tím souvisí i fotky v zákulisí, třeba v šatně hudebníků, máte-li tuhle šanci, berte ji všema dvaceti. Nebojte se ani pohledů, které bortí všechna kompoziční pravidla, já občas fotím zezadu i před pódiem, či třeba z nadhledu a nebo obojí :), berte je, jsou -li tyto možnosti k dispozici.

2) Foťte i diváky, chcete přeci vykreslit atmosféru koncertu, nikoliv jen zaznamenat na kterou kytaru kdo hraje a jakou značku bicích má ten a ten drummer :) Nehledě na to, že spousta fans se pak velice rádi na fotkách z koncertu najdou. Myslete na to!
Navíc jedna rada s tímto bodem související: Foťte hlavně dívky, co si budem nalhávat.....fotky s dívkami jsou nejvíce prohlížené, to není sexismus ani já nevím.... třeba šovinismus, to je holý fakt :)

3) Vždy je důležité světlo. Na koncertech jsou většinou různobarevná světla, která se všelijak střídají, to je OK, ale existuje jedno světlo, které když zachytíte na fotce, nevypadá příliš dobře. Je to světlo červené. Takže se raději snažte, pokud je to ovšem možné, červeného světla vyvarovat (mluvím samozřejmě o focení bez blesku). Dalo by se sice pomocí vyvážení bílé červenou odstranit v PC, ale věřte, že zaprvé červená se odstraňuje nejhůře (a to i v RAWu) a zadruhé tím zničíte světelnou atmosféru. Mimochodem už se mi stalo, že celý koncert byl nasvícen jen v červeném světle, no peklo.....a fotky? Popravdě, nic moc :)

4) Pokud nejste dobří nebo spíš výborní v nenápadném používání blesku (aby nezničil atmosféru), nepoužívejte ho! Raděj si kupte vysoce světelný objektiv. Samozřejmě někde jiná možnost než použítí blesku není. Někteří pořadatelé by se nad sebou měli zamyslet :))

5) Foťte raději jednotlivé hudebníky nebo dva naráz než celky. Tím nechci říci, aby jste celky nefotili vůbec, ale příliš mnoho fotografií s celým pódiem v záběru silně nudí, naopak to ovšem neplatí!

6) Noste si sebou na koncerty chrániče sluchu, nějaké ty známé špuntíky, protože pro dobrý záběr musíte dost často zaujmout stanoviště hned vedle reproduktorů

7) Na některých větších koncertech mají akreditovaní fotografové povoleno fotit například jen na první tři skladby dané kapely. To ale není ideální a proto pokud ta možnost je, držte se dvou různých strategií. Za prvé buď foťte po celé vystoupení aby jste nepropásli nějaký zajímavý moment a nebo pokud chcete fotit jen po určitou dobu, nefoťte na začátku vystoupení, ale snažte se vystihnout moment kdy bude vystoupení gradovat, většinou je to ke konci, ale nemusí tomu tak být vždy. Při vyvrcholení (gradaci) koncertu se muzikanti nejvíce do své hudby ponoří, zachytíte nejlepší emoce a také třeba stékající či stříkající pot, který je vždy velmi efektní. Pravděpodobně o něco lepší je strategie vystihnutí vhodného momentu, protože pokud fotíte celé vystoupení a takříkajíc nenecháte foťák vystydnout, protože záhy nastoupí další kapela a tak dále.....vede to k tomu, že se velmi přehřívá čip (samozřejmě mluvím o digitálním fotoaparátu) a důsledek je vysoký šum i při nízké citlivosti, o vysoké ani nemluvím. První strategie ale zas má tu výhodu, že vyfotíte více fotek a máte pak z čeho vybírat. Výborný fotograf si ale většinou cíleně počká na vyvrcholení koncertu. S tím ale samozřejmě souvisejí vyjímky, pokud se během vystoupení dějí věci, které se evidentně již dít později nebudou, foťte! Buďte stále ve střehu!

8) Nebojte se vyfotit i věci s koncertem pramálo související, pro dokreslení atmosféry, tenhle efekt nikdy nepodceňujte! Já například moc rád vytvářím nejrůznější záběry pivních sklenic, sklínek na víno atd, prostě všeho co souvisí s koncertem (nemluvím teď o koncertu vážné hudby a nebo z dětské besídky :) Vašim cílem je přeci vykreslit atmosféru celé akce, tak do toho! Vidíte nějakou zajímavou sestavu pivních kelímků? Foťte, neboť takto už ji nikdy neuvidíte a ti co si budou chtít fotografie z této akce prohlédnout již také ne.

9) Nebojte se používat nakloněných kompozic! Dodá to vašim fotkám šmrnc, velký kus dynamiky a života a reportáž musí být především dynamická!

10) Vytvářejte siluety v protisvětle. Ne vždy se to povede tak jak si to představujete, ale když se to povede, bývá to opravdu velmi efektní. S tím souvisí i převod do černobílé. Některé fotky zkuste do černobílé převést a budete překvapeni jak získají na zajímavosti. Tady je potřeba dost experimentovat, nicméně konkrétně u těch siluet je to většinou trefa do černého :)